Vize pro Moravu
Žijeme na Moravě. Pracujeme tady, studujeme, vychováváme děti. A chceme žít slušný život.
Záleží nám na našich rodinách, naší obci i na celé zemi. Není nám jedno, v jakém stavu se nachází moravská krajina, jak vypadají naše silnice, v jaké kondici jsou naše zdravotnické služby. Není nám jedno ani to, že se Morava vylidňuje, zatímco Praha a blízké okolí roste. Že jsou u nás zapomenuté periferie, místa na okraji, kde lidé za desítky let nepoznali, co je to prosperita.
Jsme svéprávní občané. Nepotřebujeme, aby nám z dalekého státního hlavního města určovali, na co půjdou peníze z našich kapes. My sami přece víme, jaké jsou potřeby nás, naší obce, našeho regionu i naší země. Protože tady žijeme. O svých záležitostech si umíme a chceme rozhodovat sami.
Na Moravě žije spousta šikovných a pracovitých lidí. Máme krásnou krajinu, nádherné lidové tradice i to naše světově proslulé moravské víno. Chytré hlavy přicházejí se skvělými nápady, v dobrých časech se daří řadě malých i větších projektů.
Jenže na té vyšší úrovni to nefunguje. Rozvoj naší země i v době prudkého hospodářského rozvoje chronicky brzdily chybějící dopravní stavby, špatné hospodaření s půdou, dusivá byrokracie a zbytečný centralismus. Vadí nám to a chceme změnu.
Naše hnutí jsme založili, protože to vidíme stejně jako vy. Záleží nám na místě, kde žijeme – na Moravě. Milujeme svou zemi a chceme pro ni něco udělat. Chceme, aby se na Moravě žilo dobře.
Víme, že i malé změny mohou pomoci, zároveň ale chápeme, že ta skutečná změna musí být systémová a že je tím správným lékem na současnou společenskou a ekonomickou situaci. Proto jsme na základě odborné analýzy připravili návrh na reformu správního systému státu. Takovou velkou změnu sice neprosadíme přes noc, ale pokud na tom spolu budeme poctivě pracovat, postupně se nám to podaří. Taková je naše vize pro Moravu.
A co konkrétně prosazujeme?
Ochrana moravské půdy a krajiny
Sucho a další důsledky klimatické změny vážně ohrožují naši krajinu, kůrovec zdecimoval naše lesy. Těmto výzvám se musíme aktivně postavit. Prosazujeme šetrné hospodaření s vodou a hledání řešení na úrovni celého území v povodí řeky Moravy, obnovu lesů, mokřadů i menších polí s remízky. Nesmí docházet k zabírání a ničení úrodné moravské půdy jen z důvodu výstavby průmyslových či skladových areálů. Zdravá půda a krajina je základ.
Dokončení zásadních dopravních staveb
Rozvoj celé naší země brzdí nedokončené zásadní dopravní stavby. Přes tisíckrát opakované sliby politiků řada staveb vázne. I když jsou občas vidět náznaky změn, stále nemáme dálnici na Vídeň, z Brna do Olomouce jezdíme vlakem po jednokolejné trati, Přerov se bez obchvatu pořád dusí v kolonách. Abychom se posunuli dál, musíme tyto a další zásadní projekty dotáhnout do konce. Sjednotíme systémy regionálních jízdenek, které byly nesmyslně zavedeny v důsledku rozkouskování Moravy do několika krajů. Obnovíme linky, jako tu autobusovou z Dačic do Brna, které byly i přes svoji dlouhodobou vytíženost zrušeny a občas se je snaží suplovat soukromí dopravci. Zahájíme obnovu regionálních železničních tratí, a to včetně těch přeshraničních. Chceme takový dopravní systém, který bude sloužit lidem.
Konec vylidňování Moravy
Statistické údaje hovoří jasně – regiony se vylidňují, zatímco Praha a blízké okolí roste. A není to jen tím, že se rodí málo dětí. Na Moravě už dlouhá léta dochází k tomu, čemu se říká „brain drain“. Perspektivní lidé prchají za prací či lepším vzděláním do dalekého centra. I skutečná politika končí na Moravě na úrovni obecního úřadu a kdo chce ovlivňovat dění výš, musí do Prahy. Pragocentristům vždycky připomínáme, že celá Morava, potažmo celá republika, se nemůže přestěhovat do Prahy. Na Moravě existují skvělá výzkumná, vzdělávací i komerční střediska, která dokáží těm pražským směle konkurovat. Ty budeme usilovně podporovat. Víme taky, že nepřirozená dominance Prahy má své systémové příčiny. S tím souvisí náš návrh na zásadní správní reformu, která pomůže celé Moravě od velkých měst až po malé obce.
Projekty pro celou zemi
Přestože je dnes Morava rozdělena krajskými hranicemi, nastartujeme celozemskou spolupráci institucí i jednotlivců. Budeme organizovat celomoravské kulturní akce, rozběhneme environmentální, vzdělávací a ekonomické projekty. Povodí Moravy je jen jedno, kulturní potřeby jsou společné, vnímat ekonomiku celomoravsky dává smysl. Lidé na Moravě jsou pracovití, i oni však potřebují v této situaci ekonomickou pomoc, zaslouží si podporu od státu i EU. Jedině tak udržíme naše odborníky v naší zemi.
Respekt k zemi, krajům i okresům
I když se nebráníme případnému zachování krajů v podobě jednotek státní správy, musí respektovat hranice samosprávných zemí. Krajská města svoji prestiž neztratí. Obnovou osvědčených okresů zastavíme úpadek okresních měst a oddělíme politiku od byrokracie.
Dlouhodobý program
Prolog
Po roce 1968 se Československo změnilo na česko-slovenskou národnostní federaci sovětského typu, rozdělenou na dva nové vnitrostátní útvary: Českou socialistickou republiku a Slovenskou socialistickou republiku. Stavebním prvkem České socialistické republiky byl český národ, nikoli území Čech, Moravy a Slezska. Navázala tak na nacionální centralizaci těchto zemí, založenou komunistickým zákonem o krajském zřízení z roku 1948.
Politická, hospodářská a správní centralizace České socialistické republiky, zaštiťující se jednotou českého národa, legitimovala uspokojování především zájmů obyvatel hlavního města, jako centra českého národa a sídla všech „národních“ institucí. Zájmy obyvatel Moravy, země bez vlastního centra a bez politického orgánu, neměl kdo artikulovat, natož chránit.
Po pádu totalitního režimu v roce 1989 k nápravě tohoto stavu nedošlo. Snaha moravských politických stran o obnovení Moravy v rámci ostatních tradičních českých zemí, vyšla naprázdno. Česko-slovenský nacionální pohled na vnitřní uspořádání tehdy ještě společného státu přetrval. Občanský, nenacionální přístup k této politické otázce, odkazující na tisíciletou tradici zemí Koruny české, byl pro tehdejší pražské politické elity z pochopitelných důvodů nepřijatelný.
V roce 1993 došlo k rozpadu společného česko-slovenského státu a Česká republika se již s novým názvem stala samostatným státem. Ten je sice podle své Ústavy tvořen občany Čech, Moravy a Slezska a věrný všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české, vnitřní členění státu pro uplatnění vyšší územní samosprávy v roce 1997 však bylo provedeno bez přihlédnutí k této ústavní zásadě. Území Moravy bylo rozdrobeno na malé kraje a historická moravsko-česká hranice byla podle totalitního vzoru z roku 1948 důsledně popřena.
Politické orgány nových krajských samospráv nejsou vybaveny dostatečnými vlastními finančními zdroji, ani pravomocí samostatně právně regulovat veřejné záležitosti krajského významu. Z prostého důvodu své nedostatečné velikosti či lidnatosti by ovšem kraje takovou pravomoc patrně ani převzít nemohly. Ze stejného důvodu nemůže být většina krajů partnerem evropských institucí.
Kraje v České republice nejsou způsobilé k decentralizaci státní moci a neplní tak funkci vyšší územní samosprávy. Vzhledem k systému centrálního přerozdělování veřejných prostředků to pro občany Moravy a Slezska navíc znemožňuje spravedlivý přístup k veřejným zdrojům i k možnosti ochrany jejich společných zájmů. Centralizmus v České republice nemá žádnou demokratickou protiváhu, což se projevuje v bytnění centra a ve stagnaci periferií státu, mezi něž jako bezejmenný „východ území“ upadla i kdysi prosperující svébytná země Morava.
Proto vzniklo Moravské zemské hnutí, navazující na polistopadové aktivity Hnutí za samosprávnou demokracii – Společnosti pro Moravu a Slezsko a spatřující nápravu centralizované ČR v její mocenské a správní decentralizaci. Ta je možná jen po obnovení velkých tradičních zemských celků s dostatečnou politickou prestiží.
Cíle
Usilujeme o obnovení naší země, Moravy, jako jednotného svébytného správního celku v rámci České republiky s vlastním zastupitelským orgánem, způsobilým chránit zájmy územního společenství občanů na Moravě. Plníme tak ústavně zakotvený slib věrnosti dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české a chráníme kulturní odkaz našich předků. Usilujeme také, v závislosti na vývoji jednotících tendencí v Evropě, o návrat Moravy mezi evropské regiony.
Naším cílem je vybudování České republiky jako moderního demokratického státu, v němž bude místo i pro uplatnění skutečné samosprávy velkých územních občanských společenství. Především územního občanského společenství Moravy, kterému absence takové samosprávy škodí nejvíce. Dosažení tohoto cíle spatřujeme v přeměně současné krajské samosprávy na samosprávu tradičních zemí. Jsme přesvědčeni, že pouze taková změna územně správní struktury našeho státu může zastavit jeho sílící centralizaci a otevřít tak občanům na Moravě spravedlivý přístup ke správě svých věcí a k užívání veřejných zdrojů, které svou prací vytvářejí.
Při dosahování svého politického cíle chceme spolupracovat se všemi politickými organizacemi, kterým záleží na demokratickém a spravedlivém fungování našeho státu.
Pozitivně vnímáme proces evropské integrace, institucionálně vyjádřený zejména Evropskou unií. V jejím rámci chceme usilovat o skutečné uplatnění principu subsidiarity, tedy zásady politického rozhodování co nejblíže občanům, na co nejnižší správní úrovni.
Organizace veřejné správy státu
Změna vyšší územní samosprávy z krajské na zemskou by měla být provázena další úpravou územní organizace výkonu státní správy a územní samosprávy v České republice. Zejména bude zapotřebí oddělit výkon státní správy od uplatnění práva na územní samosprávu a opustit tak dosavadní smíšený model veřejné správy.
Ve smíšeném modelu veřejné správy je svěřen výkon státní správy územním samosprávným celkům. To umožňuje jejich politickým orgánům výkon státní správy nezákonně ovlivňovat. Smíšený model veřejné správy umožnil i technokratický přístup k regionalizaci České republiky pro uplatnění vyšší územní samosprávy. To vedlo k definování krajů jako územních jednotek vhodných pro efektivní výkon státní správy, nikoli však pro územní decentralizaci státní moci a pro uplatnění práva na samosprávu Ústavou definovaným uzemním společenstvím občanům, mezi něž patří i společenství občanů na Moravě.
Územní samospráva
Územní samosprávu na místní úrovni, patřící každé obci, považujeme za přirozenou. Stejně jako to, že ve velkých městech může být právo samosprávy delegováno městským statutem jednotlivým městským částem. Obce nechť mohou samostatně hospodařit se svým majetkem a finančními prostředky a vydávat vlastní právní normy k úpravě veřejných záležitostí místního významu.
Vyšší územní samospráva Moravy i ostatních vyšších územně samosprávných celků by neměla být jen samosprávou hospodářskou s chybějící samosprávou normotvornou, jak je tomu u dnešních krajů. Vyšší územně samosprávné celky nechť mohou nejen samostatně hospodařit se svým majetkem a finančními prostředky, ale také vydávat vlastní právní normy k úpravě buď veřejných záležitostí, které jim budou taxativním výčtem svěřeny státem, nebo veřejných záležitostí, které nebudou vyhrazeny státu.
Podoba vyšších územně samosprávných celků by měla vedle logiky zemských celků odrážet i zvláštní postavení hlavního města Prahy jako svébytné metropole Čech a respektovat spádovou oblast Ostravy, přesahující historickou moravsko-slezskou hranici. Čechy by pro svou velkou rozlohu mohly být dále členěny na menší územní celky k umožnění pouze hospodářské samosprávy.
Pro zajištění společných komunálních zájmů více obcí může být obecní a zemská samospráva doplněna ještě hospodářskou samosprávou menších správních obvodů, odpovídajících přibližně dnešním obvodům obcí s rozšířenou působností. Samosprávu by zde mohly zajišťovat orgány sestavené z delegací měst a obcí daného správního obvodu.
Státní správa
Orgány státní správy (správní orgány) musí být při své činnosti politicky neutrální. Proto musí být institucionálně odděleny od orgánů územních samospráv. Obcím by byly ponechány k zabezpečení jen ty nepravidelné činnosti státní správy, k jejichž zajištění není účelné vytvářet zvláštní správní orgán.
Procesní činnost výkonných orgánů státní správy je třeba v celém státě upravit jednotně, zatímco veřejný zájem, který budou tyto správní orgány při své činnosti chránit, může být vyjádřen v jak právních normách státu, tak i zemí a obcí.
Státní správa v prvním stupni by měla být vykonávána na úrovni současných správních okresů. Okresní územní struktura by tak zůstala východiskem i pro soudní a policejní organizaci a pro výkon specializované státní správy.
Obnovené okresní úřady v bývalých okresních městech, případně v dalších městech, kde to bude s ohledem na dostupnost okresního úřadu potřebné, by byly umístěny orgány státní správy se všeobecnou působností – okresní úřady.
Jejich územní pracoviště, zřízená v současných obcích (městech) s rozšířenou působností, by převzala ty agendy státní správy, které dosud vykonávají pro daný správní obvod jako přenesenou působnost orgány samospráv těchto obcí (měst). Správní obvody, kterých tak bude v jednou okrese zpravidla více, se mohou nazývat okrsky.
Pro potřebu výkonu státní správy v nejfrekventovanějších správních agendách lze v rámci okresů nebo okrsků dále územně vyčlenit menší správní obvody – újezdy, a to přibližně dle současných správních obvodů obcí s pověřeným obecním úřadem.
Rozhodnutí všech okresních, okrskových a újezdních správních orgánů by byla rozhodnutím okresního úřadu.
Státní správa ve druhém stupni a státní správa v prvním stupni, přesahující věcně území okresu, může být vykonávána regionálními (krajskými) úřady.
Státní správa ve druhém stupni vůči prvoinstanční státní správě vykonávané regionálními (krajskými) úřady a státní správa v prvním stupni, přesahující věcně území regionu (kraje) nebo správního obvodu vyššího územně správního celku, může být vykonávána zemskými správními orgány nebo ústředními orgány státu.