Praha rekordně roste, centrální úřady kvetou. Předseda vlády ve volných chvílích hledá po hlavním městě místo pro vysokokapacitní vládní čtvrť, kam by se přestěhovala armáda úředníků, která řeší kdejakou lapálii po celém státě. Takto vypadá pragocentrismus v praxi. Pragocentrismus, kterému kraje vytvořené před dvaceti lety nezabránily a snad ani zabránit neměly.
Co máme to krajské zřízení, Praha nám rekordně roste. Podle zprávy ČTK z konce letošního listopadu za uplynulých dvaadvacet let přibylo v celostátním srovnání zdaleka nejvíce bytů právě v Praze. Příjmy Pražanů už přitom v centru metropole ani na koupi bytu nestačí, protože metr čtvereční tam stojí 110 tis. Kč. Kdo tedy v tom centru bydlí, zpráva neupřesňuje. Na ten nával zájemců o bydlení už asi nestačí ani sídelní satelity, které kolem Prahy ve stejném období vyrostly jako houby po dešti. Směrem k hlavnímu městu se z celého státu stěhují zejména mladí lidé, hledající lepší či dokonce „pouhé“ pracovní uplatnění. Centrum kvete a z periferie tak tito mladí, převážně kvalifikovaní lidé mizí. Podle projekce Českého statistického úřadu bude dokonce v roce 2070 žít třetina republiky v Praze a blízkém okolí.
Taky centrální úřady kvetou. Předseda naší vlády ve volných chvílích jezdí po Praze a snaží se někde najít vhodné místo pro vybudování nové vysokokapacitní vládní čtvrti. Tam by se tyto centrální úřady sestěhovaly, protože buď už se nemají uvnitř města kam vejít, nebo je tam draho, nebo už se do nich nemohou vejít všichni jejich zaměstnanci. No, popravdě, mají toho až nad hlavu. Musí z Prahy řešit kdejakou lapálii v celém státě. Musí to udělat sami, když na to krajská samospráva zjevně nestačí. Naposledy třeba ministr životního prostředí řešil otravu řeky Bečvy a urazit přitom skoro 300 kilometrovou vzdálenost. A to jen cestou tam.
Popsané pražské „bujení“ je varovným projevem centralizmu v České republice, způsobeného absencí skutečné vyšší územní samosprávy. Centralizmus je přitom v moderním státě známkou něčeho nezdravého, v Evropě již neslučitelného s demokracií. Těžko říci, zda si je vláda této situace vědoma a zda má k jejímu řešení nějaký plán. Spíše nikoli a stát tak směřuje ke stavu, kdy všechny kvalifikované síly budou soustředěny v Praze a periferie jim bude sloužit jako méně kvalifikované zemědělské a výrobní zázemí, v lepším případě jako zázemí rekreační.
Myslím, že vláda by se měla zabývat otázkou, zda není lepší zeštíhlit centrální správu ve prospěch územní samosprávy. Zda by to nebylo řešení situace, kdy se všechny důležité úřady, úředníci a s nimi přirozeně také všichni ostatní, kteří je nějak potřebují ke svému byznysu, tísní v jediném městě? Musí ale jít o samosprávu skutečnou, silnější, než je dnešní samospráva krajská, která k neblahému stavu vlastně jen přispívá.
K tomu by však bylo zapotřebí změnit naši krajskou samosprávu na samosprávu zemskou. Jen ta zaručí, že dostatečně velké, tradiční územně správní celky se správními orgány vybavenými pravomocí, podobnou pravomoci státu, hlavnímu městu jeho správní zátěž odlehčí. Přinejmenším zde na Moravě a také v Moravskoslezském kraji by si lidé zajisté poradili s mnoha problémy, které se dnes musí řešit z Prahy. Pokud by jim to ovšem bylo umožněno, to se rozumí. Není však jisté, zda to někdy naši vládu napadne.
Jaroslav Kupka, člen rady MZH
