Právník a profesor Aleš Gerloch kandiduje do Senátu, kde by rád prosadil změny v naší Ústavě. Rád by do ní včlenil ustanovení, že by bez existence českého národa neexistovala Česká republika. Chtěl by tedy dosavadní občanský princip výstavby našeho státu propojit s principem národním. Má představu, že by přímo v Ústavě bylo zakotveno, že Česká republika je vlastí českého národa. To vše by pak mělo být výrazem uvědomění, že Česká republika existuje nikoli jen jako souhrn občanů, tedy kohokoli, kdo se dostal do trvalého vztahu k tomuto státu, ale zároveň s tím, že je tu obsažen prvek historický, konkrétně národ.
Nacionalistická představa profesora Gerlocha, že literou Ústavy zajistí českou národní existenci nebo dominanci českého národa v českomoravském prostoru, je poněkud naivní. Opomíjí totiž historickou zkušenost, že státy se tvoří, trvají a mění svůj charakter vůlí jejich obyvatel, nikoli literou Ústavy.
Zarážející je však skutečnost, že se profesor Gerloch dovolává uvědomění, že Česká republika není jen souhrnem kohokoli, jakýchkoli občanů, ale také národem (který označuje za historický prvek), za situace, kdy naše Ústava s občany státu naložila právě a jen jako s „kýmkoli“ a skutečnými historickými prvky při organizaci vnitřní struktury našeho státu okázale pohrdla. Skutečným historickým prvkem každého státu je totiž především jeho území, v našem případě téměř tisíc let neměnné, zatímco národ je prvkem podstatně novějším, jehož definice je navíc velmi pružná a stále se vyvíjí.
Podle preambule naší Ústavy je Česká republika tvořena občany v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, kteří by měli být věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé. Jinými slovy, Česká republika je územně tvořena historickými zeměmi Koruny české, a personálně pak územními společenstvími občanů těchto zemí. To je onen historický prvek, časově předcházející pojmu národ v dnešních významech.
Podle článku 99 téže Ústavy ale nejsou vyššími územními samosprávnými celky České republiky tyto země, ale velké množství krajů. Podle následujícího ústavního článku jsou pak tyto kraje územními společenstvími občanů, která mají právo na samosprávu. Historické země tedy mizí a jsou nahrazeny ahistorickými kraji, věrně kopírujícími územně správní paskvil z doby po nástupu komunistů k moci.
Lze tedy říci slovy profesora Gerlocha, že s občany se tedy v tomto státě jedná jako s „kýmkoli“, je-li jim určováno, že se stávají územním společenstvím tím, že jsou zařazeni do toho či onoho kraje, podle potřeby či představ ústavodárného sboru. Místo toho, aby územní společenství občanů vytvářela, či měla možnost vytvářet, vyšší územně samosprávné celky, vyšší územně samosprávné celky naopak vytvářejí územní společenství občanů! Místo toho, aby přirozeně, historicky vzniklým územním společenstvím občanům našich zemí bylo přiznáno právo na samosprávu, je toto právo přiznáno územním skupinám občanů, náhodně se ocitnuvším v tom či onom kraji.
Celá tato na hlavu postavená konstrukce vnitřního členění našeho státu jako produkt sociálního inženýrství a lze říci i zpronevěra věrnosti všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české, jak ji proklamuje Ústava, to vše profesoru Gerlochovi nijak nevadí. Jen by ji nyní chtěl zakrýt českým národem!
Jádro věci je totiž v tom, že celá tato pitoreskní krajská konstrukce, neschopná unést politický úkol skutečné samosprávy, slouží jedinému účelu, kterým je utužení centralizmu v České republice. Ví to pan profesor? Těžko říci, zajisté však chápe, že slova jednota, jednotnost jsou těmi slovy, která státní centrum tak rádo uslyší. Nikoli ošklivá slova jako pluralita, konkurence, soutěž názorů a přístupů.
Krajským zřízením bylo zamezeno zřízení zemskému. Vážné nebezpečí pro pražský centralizmus (neboť o ten jde) bylo prozatím zažehnáno. Je však třeba tento stav ještě nějak upevnit a posvětit. Profesor Gerloch dostal nápad s českým národem. Našel metodu, jak jednou provždy vyřešit rozpor mezi centrum obtěžující, nepříjemnou pluralitou zemí Koruny české a bohulibou jednotou českého národa. Od teď, kdo by chtěl země, ničí naši jednotu.
Moravské zemské hnutí
