V lednu 2018 se k rukám odborné veřejnosti dostal materiál Ministerstva vnitra ČR nazvaný Věcný záměr zákona o územně správním členění státu. Předkladatel v něm věcně konstatuje, že v územně správním členění našeho státu je nepřehledný stav, způsobený existencí „zbytkových“ okresů a krajů z roku 1960, které se překrývají s novými správními obvody, vzniklými po reformě v letech 1997 – 2003. Je třeba tento nežádoucí stav právními předpisy odstranit a správní obvody sjednotit.
Cílem zamýšlené právní úpravy je, cituji: „uvedení územního členění státu do souladu s tzv. členěním samosprávným, tj. se samosprávnou působností, ale i státně správní působností obcí a krajů. Dále by pak už nemělo docházet ke kolizi územní samosprávné a územní státně správní kompetenci„ (konec citátu).
O jakou kolizi by mělo jít, materiál neuvádí. Je však jisté, že předpokládá ponechání spojeného modelu veřejné správy a prostorové symetrie výkonu státní správy a územní samosprávy. Na okresní úrovni do budoucna nepočítá s ustanovením žádného všeobecného správního orgánu (jako byly dříve okresní úřady), ale počítá se s okresním vymezením v podobě územních jednotek, vycházející ze současných správních obvodů obcí s rozšířenou působností.
Materiál tedy počítá s pravým opakem toho, co bychom na Moravě potřebovali. Tedy víceméně samostatné územní systémy státní správy a samosprávy, vylučující zmatečné mísení prostorových požadavků na výkon státní správy a na realizaci územní samosprávy. Tento „prostorový“ zmatek totiž vede k tomu, že vyšší samosprávné celky jsou koncipovány na základě prostorových požadavků pro výkon státní správy. Touto metodou jde zdánlivě vědecky zdůvodnit sestup vyšší územní samosprávy na krajskou úroveň namísto tradiční úrovně zemské.
Materiál tedy hovoří o mezoregionální (krajské) úrovni samosprávy, aniž by se zabýval, proč není územní samospráva poskytnuta našim makroregionům (zemím). Nijak se nezabývá ani tím – když už vykazuje povědomí o existenci regionální struktury našeho státu – proč je mezi mezoregiony zahrnut také neexistující mezoregion Jihlavy, vytvářející Kraj Vysočina.
Materiál dále uvádí, že chybějící regionální stupeň územní samosprávy vedl v roce 1997 k vytvoření VÚSC a že primárním důvodem zřízení krajů bylo vytvoření VÚSC. K tomu si dovoluji poznámku pamětníka, že po listopadu 1989 územní samospráva – kromě „křiklounů“ z Moravy – nikomu nechyběla. Samo slovo samospráva bylo tehdy v Praze považováno za neslušné a myslím, že je tomu tak doposud. Po utlumení moravských samosprávných iniciativ v devadesátých letech minulého století hledány způsoby, jak se i do budoucna vyhnout nebezpečí zemské samosprávy, tedy samosprávy, která by mohla být skutečnou protiváhou státního centralizmu. Přišlo se na to, že by se mohla vymyslet územní samospráva bez respektu k zemským hranicím a obnovu zemí tak administrativně ztížit. Bylo by tedy možno říci, že primárním důvodem zřízení krajů bylo spíše zamezit zřízení zemí.
Našim ústředním orgánům zjevně nevadí, že naše vyšší územní samospráva je bezzubá a centralizmus v České republice tiše sílí. Lze tak usoudit z toho, že předkladatel zmiňovaného materiálu se aspekty vlivu územně správního členění státu a prostorového pojetí vyšší územní samosprávy na fungování našeho státu jako celku nijak nezabývá.
Jaroslav Kupka
