Listopad 1989 přinesl svobodu, ale neukončil komunistický centralismus. Zatímco totalitní režim k 1. lednu 1949 zrušil zemské zřízení, demokratická obnova zemské samosprávy zůstala nenaplněna.
Sedmnáctý listopad je symbolem návratu ke svobodě a demokracii. Ta však nekončí možností volit své zástupce. Znamená také právo rozhodovat o věcech, které bezprostředně ovlivňují každodenní život – o dopravě, školách, zdravotnictví, investicích a rozvoji regionů. Dnešní systém však kombinuje silnou centralizaci veřejné správy s roztříštěností čtrnácti krajů.
Moravské zemské hnutí (MZH) proto u příležitosti 37. výročí sametové revoluce připomíná jeden z významných nenaplněných požadavků demokratické proměny po listopadu 1989: vznik moderní zemské samosprávy Čech, Moravy a Slezska.
„V listopadu 1989 lidé zvonili klíči i proto, aby o jejich domovech přestali rozhodovat úředníci z jednoho centra bez znalosti místních poměrů. Tento úkol jsme jako společnost dosud nedotáhli. Nejde nám o překreslování mapy ani o vytváření nových úřadů, ale o to, aby lidé na Moravě a ve Slezsku měli reálnou pravomoc spravovat vlastní rozpočty a investice,“ uvádí Tomáš Kočko, pověřený člen Výboru MZH.
Co by moderní zemská samospráva přinesla Moravě a Slezsku?
1. Integrovanou dopravu bez krajských bariér. Dnešní krajské hranice komplikují koordinaci přirozených dopravních toků. Společné zemské plánování vlaků a autobusů by zajistilo lepší návaznost spojů, snazší dojíždění za prací i studiem a kvalitnější dopravní obslužnost odlehlejších regionů.
2. Silnější ekonomiku a pracovní příležitosti i mimo Prahu. Morava a Slezsko čelí odlivu mladých a vzdělaných lidí do Prahy i rozdílným hospodářským výzvám – od transformace průmyslového Ostravska po podporu inovací a venkova na Moravě. Koordinovaná podpora podnikatelů, investorů a spolupráce s regionálními univerzitami by pomohly směřovat investice tam, kde jsou nejvíce potřeba.
3. Dostupnější zdravotnictví a školství. Společné plánování nemocnic, odborných lékařů, středních škol a sociálních služeb na úrovni celých zemí by omezilo neefektivní soupeření krajů a pomohlo zajistit kvalitní péči a vzdělávání i mimo velká města.
4. Předvídatelné a spravedlivé financování. Země by měly vlastní příjmy, zákonem garantovaný podíl na sdílených daních a odpovědnost za jejich využití. Rozdělování prostředků by zohledňovalo nejen počet obyvatel, ale také rozlohu, dopravní dostupnost a strukturální potřeby jednotlivých oblastí.
5. Kulturní identitu a silná regionální média. Podpora kulturních institucí, památek a regionální tvorby by získala pevnější základ. MZH usiluje o posílení studií České televize v Brně a Ostravě do podoby veřejnoprávní Moravské a Slezské televize, které by odpovídajícím způsobem pokrývaly dění, kulturu i společenskou debatu v obou zemích.
Silnější Morava a Slezsko znamenají silnější republiku
Současnou soustavu čtrnácti krajů by nahradilo funkční uspořádání samosprávných zemí – Čech, Moravy a Slezska – při zachování zvláštního postavení Prahy. Země by měly demokraticky volené sněmy a výkonné orgány. Převzaly by kompetence krajů a část agend centrální státní správy, zejména v oblasti dopravy, regionálního rozvoje, školství a kultury, spolu s odpovídajícím finančním krytím.
Rakousko a Německo ukazují, že silná zemská samospráva a rozdělení odpovědnosti mezi stát a země mohou úspěšně fungovat v moderní evropské demokracii. MZH chce jejich zkušenosti využít při hledání vlastního modelu odpovídajícího podmínkám ČR. Jeho konkrétní podobu chce otevřít široké odborné diskusi s respektem k historickým, hospodářským i dopravním vazbám.
Nedokončená demokratizace z roku 1989
Požadavek na obnovu zemské samosprávy patřil po pádu komunistického režimu k významným tématům demokratické proměny státu. Již 9. května 1990 přijalo Federální shromáždění usnesení, v němž označilo zrušení Země moravskoslezské k 1. lednu 1949 za nespravedlivý akt totalitní byrokraticko-centralistické praxe, odporující principům demokracie a samosprávy. Vyjádřilo také přesvědčení, že tuto nespravedlnost napraví nové ústavní uspořádání republiky.
K naplnění tohoto očekávání však nedošlo. V roce 2000 vznikl systém čtrnácti krajů, který historické země rozdělil a nezajistil jim odpovídající samosprávné pravomoci a finanční odpovědnost.
„Odkaz 17. listopadu pro nás není jen vzpomínkou na minulost, ale především závazkem do budoucna. Dokud bude o klíčových investicích na Moravě a ve Slezsku rozhodovat především pražské centrum, nebude polistopadová obnova demokracie úplná. Obnova zemské samosprávy je cestou, jak vrátit rozhodování o Moravě a Slezsku lidem, kteří zde žijí a pracují,“ uzavírá Tomáš Kočko.

