Statisíce obyvatel Jihomoravského kraje s moravskou národností zůstávají zcela bez zastoupení v orgánech samosprávy. Mysleme na to u sčítání lidu.
Moravské zemské hnutí dlouhodobě prosazuje obnovu Moravy jako jedné ze samosprávných zemí České republiky. Zakládáme si na územním a občanském principu, kdy za plnoprávného obyvatele Moravy považujeme každého, kdo zde žije, bez ohledu na národnost.
Dokud však v nesouladu s prvním řádkem Ústavy není Morava jako územně-správní jednotka v ČR respektována, musíme se i my řídit současným stavem legislativy. Ač nesegregujeme lidi do kolektivistických národních nebo třídních skupin, zdůrazňujeme, že všichni mají právo se přihlásit k jakékoliv národnosti, z čehož také vyplývají jistá práva, která podrobně vymezuje zákon č. 273/2001 Sb. Pokud se však ČR nepřiznaně chová jako národní stát Čechů podle etnicko-jazykového principu, měla by aspoň respektovat práva těch, kteří se hlásí k moravské národnosti.
I když se zatím k moravské národnosti hlásí v tzv. „samosprávném“ Jihomoravském kraji menšina obyvatel, jedná se podle tohoto kritéria po Češích o druhou nejpočetnější skupinu, z matematického hlediska tedy o největší menšinu v kraji. Z tohoto pohledu by měla mít svoje práva a prostředky na rozvoj vlastní kultury, protože ta je odlišná od té české i od kultur jiných národnostních menšin. Na tom nic nemohou změnit ani nejrůznější zmatené právní názory, již se pod hlubokými dojmy z četby A. Jiráska a Zd. Nejedlého či jejich derivátů občas někdo dopustí.
Proto Moravské zemské hnutí ve spolupráci se spolky Moravská národní obec, Společnost pro Moravu a Slezsko a Moravská mládež vygenerovalo návrh zástupce Moravanů do Výboru pro národnostní menšiny Jihomoravského kraje a prostřednictvím člena výboru za koalici Spolu pro Moravu tohoto zástupce nominovalo. Současná vládní koalice však s výjimkou Jakuba Hrušky z KDU-ČSL zástupce odmítla, pro nehlasovali ani ostatní zástupci opozice. Postoj většiny tak byl v souladu s postupem vlády, která v rozporu s platným zákonem dlouhodobě odmítá zahrnout zástupce moravské národnosti do své rady pro národnostní menšiny. Ústavně a mezinárodně chráněná práva se tak zde nadále podřizují jednostrannému centralistickému výkladu ministerstva vnitra. Pro zamítnutí zástupce moravské národnostní menšiny se argumentovalo rovněž rozsudkem Krajského soudu v Brně z loňského října, proti němuž dosud nebyla rozhodnuta kasační stížnost, a který naprosto mylně uvádí, že „z preambule Ústavy České republiky plyne, že Moravané, Češi a Slezané dohromady tvoří společný národ“, přestože se v naší občansky pojaté ústavě o národu, nota bene takto v etnickém smyslu, pochopitelně vůbec nehovoří.
Moravanky a Moravané na jižní Moravě tedy opět nejsou ničím, jsou občany druhé kategorie. Nemohou se pod vlastní identitou podílet na správě vlastní země, jelikož ta byla administrativně zrušena a rozparcelována na kraje, které jsou zcela závislé na pražském státně-národním centru. Nemají zastoupení a práva ani jako národnostní menšina. Nad zemskou tradicí a občanskými právy tak dále vítězí šovinistický český nacionalismus na Moravě, který je založen na netolerantním etnicko-jazykovém principu a Moravanům naordinoval čechizaci a slavizaci, jinak existovat nesmějí. To je nedemokratické, neevropské a nespravedlivé.
Nám jako občanům hlásícím se k naší moravské zemi umožňuje jediné: ve sčítání lidu se opět přihlásit k moravské národnosti a moravskému jazyku, protože jiným způsobem se tento stát na náš vztah k Moravě neptá a nerespektuje nás. Musíme intenzivněji usilovat o obnovu zemského zřízení v ČR, jinak se z Moravy definitivně stanou v myslích našich dětí východní Čechy.
