Existují nesplnitelné úlohy, které civilizace zkouší řešit po tisíciletí. Stejně jako nelze jen s pomocí pravítka, tužky a kružítka narýsovat čtverec o stejném plošném obsahu, jaký má zadaná kružnice, stejně jako nelze sestrojit věčný samohyb, nelze splnit ani slib z programového prohlášení vlády Petra Fialy, že vláda „změní rozpočtové určení daní krajů na základě shody s Asociací krajů a navýšení celkové alokace“.
Že v takto roky neměnně nastaveném systému vláda něco „změní“? Co by to jen mohlo být za změnu?
Nejhůře financované kraje – Zlínský, Moravskoslezský a Jihomoravský že by se měly v budoucnu vymanit ze své pozice na konci pořadníku o veřejné prostředky státu? A to snad dokonce na úkor čtyř nejvíce dotovaných krajů, ležících převážně v Čechách, spolu s českomoravským krajem, Klementem Gottwaldem kdysi s jeho bolševickou drzostí narýsovaného, a někdejším premiérem Milošem Zemanem spolu s někdejším předsedou dolní komory parlamentu Václavem Klausem v období opoziční smlouvy obkresleného, kraje jihlavského, tedy Kraje Vysočina? Tomu snad nemůže uvěřit nikdo.
A že by v době končící koronavirové krize a stupňující se krize ekonomické získaly ony tři tragicky podfinancované moravské kraje něco z rozpočtových prostředků dnes určených pro jiné potřeby státu? Zejména pro potřeby hlavního města Prahy? Té Prahy, která je současně formálně krajem i formálně městem, a která čerpá v poměru na obyvatele řádově třikrát více prostředků než všechny ostatní nemilosrdně podfinancované regiony státu? Kdo z aktuálních mocných si bude sám pod sebou podřezávat dobré bidlo? Je to jen další z neřešitelných úloh, kterou si zadala naše koaliční pětka ve vládě.
V minulosti již bylo několikrát i na parlamentní půdě a z úst významných politiků, dokonce i z řad členů dnešní vlády, upozorněno, že kraje podle modelu dřívějších premiérů Gottwalda, Klause a Zemana jsou nefunkční a neefektivní, že šlo o nešťastné řešení, ovšem že se už „nedá nic dělat“, že už jsou demokraticky ustaveny a že je demokratickou cestou zrušit nelze.
Nyní však má naše vláda a parlament konečně vynikající příležitost. Vždyť pokud se kraje ve své Asociaci krajů nedohodnou, jak rozpočtové určení daní napravit, a to ani samy mezi sebou, ani se strážci státní pokladny a dokonce ani s příjemcem z největších – hlavním městem státu, je to skvělá příležitost, skvělé odůvodnění nápravy největších gottwaldovských a později i opozičně-smluvních křivd.
Restitucí už proběhlo a probíhá řada, některé křivdy již byly za třicet roků od 17. listopadu zmírněny, dokonce i ty zatím největší, způsobené církvím a náboženským společenstvím. Zbývá napravit poslední a největší křivdu z dob nejtvrdšího stalinského komunismu – napravit likvidaci zemské samosprávy a odčinit odebrání majetku samosprávným zemím.
Přejděme k modelu samosprávy, jaká je obvyklá v nejcivilizovanější části Evropy, která se oproti nám vykazuje dramaticky menšími rozdíly mezi regiony a v nichž dokonce nejbohatším regionem nemusí být hlavní město, odhoďme poslední zásadní pozůstatek komunistické doby nesvobody. Pojďme připravit obnovu zemí tak, abychom získali dostatečné prostředky ve stovkách miliard korun pro dlouhodobě nespravedlivě vyčerpávané regiony v Čechách, na Moravě i ve Slezsku. Omezme už konečně radikálně toto postkomunistické podhoubí korupce a klientelismu, kterých jsme svědky neustále, a kterých jsme se pořád ještě v dostatečné míře nezbavili.
Jiří Kolářský, člen Rady MZH
