Proč nemáme dálnici do Rakouska

Před dvaceti lety bylo zavedeno krajské zřízení, které dostalo přednost před zemským uspořádáním, můžeme tedy hodnotit. Namísto obecných tvrzení si porovnejme konkrétní příklad, třeba jak vypadá výstavba dálnice z Pohořelic do Mikulova a jak by na tom mohla být, pokud by byly obnoveny země.

(Foto: dokončení obchvatu u Drasenhofenu. Na rakouské straně už mají hotovo, na moravské straně stavba stojí.)

Přes dvě desetiletí slibů v krajských volebních programech, že bude dálnice do Rakouska (z Brna na Vídeň, D52) dokončena, tomu tak není. Hlavním důvodem neúspěchu přitom nejsou obstrukce některých ekologistů, kteří poškozují dobré jméno s přírodou cítících občanů, ale zároveň pouze využívají chybně nastavenou centrální legislativu. Vševysvětlující nejsou ani zásady územního rozvoje, které malý Jihomoravský kraj nezvládl. Hlavní příčinou je to – jak opakovaně přiznal současný jihomoravský hejtman (hnutí ANO) – že na to kraj nemá žádný vliv. A Ředitelství silnic a dálnic, které spadá pod pražské Ministerstvo dopravy (ministr opět z hnutí ANO), je k tomu laxní, jak tvrdí stejný hejtman. Problémem je jednoznačně pragocentrismus – o klíčových dopravních stavbách pro Moravu se nerozhoduje na Moravě.

A jak by to vypadalo, kdyby zde bylo zemské zřízení? Moravský zemský sněm by ze zemského rozpočtu (napůl z daní vybraných na Moravě a z dotace ČR, popř. z neprošustrovaných evropských dotací) uvolnil potřebné finance a dal úkol zemské vládě dostavět dálnici. Vláda by pověřila své ředitelství silnic a dálnic urychlenou dostavbou – pokud by se zdráhalo, byl by ihned vyměněn ředitel. Přátelé z Dolních Rakous (i z Čech) by pak byli pozváni na slavnostní přestřižení pásky a po dálnici bychom již dávno jezdili.

Ondřej Hýsek, předseda Moravského zemského hnutí