V Poslanecké sněmovně se projednává zásadní úprava zákona o podpoře regionálního rozvoje. Spočívá hlavně v dokončení procesu rušení tzv. Rad regionů soudržnosti a přenesení jejich kompetencí na stát. Pokud se novelizace schválí, centrální státní moc bude ve svých rukou soustřeďovat další přerozdělovací pravomoci, které byly v minulosti alespoň formálně přiznány samosprávám.
Od 1. ledna 2001 došlo u nás k návratu ke krajskému uspořádání obdobnému tomu, jaké za účelem rozbití tradičních samosprávných zemí nastavila totalitní moc po roce 1948. Současný mocenský systém tzv. Gottwaldovské kraje v podstatě s účinností od 1. ledna 2001 obnovil, jen s dílčími úpravami území jednotlivých krajů, avšak s totožnými krajskými městy a s totožným počtem krajů s výjimkou nově vytvořeného hybridu – kraje a současně města – Prahy. Toto obnovené, centralizovanou státní moc jednoznačně podporující uspořádání, je však zcela nevyhovující z hlediska politik regionálního rozvoje Evropské unie, které se náš stát mezitím stal členem.
Jednou z podmínek přijetí mezi členy EU byla existence regionů kategorie NUTS II, které by mj. disponovaly územím o 0,8 až 3 mil. obyvatelích. Prostřednictvím takto vymezených regionů jsou v EU rozdělovány dotace, určené pro regionální rozvoj směřující k postupnému vyrovnávání podmínek napříč členskými státy Unie. Evropská komise by např. akceptovala i kraje, existující v době nesvobody mezi roky 1960 a 1990, tedy přibližně třikrát déle, než tzv. kraje Gottwaldovské z let 1949 až 1960, Vláda ČR však usnesením č. 707/1998 vytvořila jakési Potěmkinovy vesnice územně samosprávného uspořádání – osm tzv. regionů soudržnosti, nazvaných Praha, Střední Čechy a Ostravsko (skládající se vždy z jednoho kraje resp. Prahy), dále Severovýchod (skládající se ze tří krajů) a tzv. Severozápad, Jihozápad, Jihovýchod a Střední Morava (skládající se vždy z krajů dvou). Tímto postupem bylo na začátku třetího tisíciletí dosaženo raritní existence trojí struktury různě koncipovaných „krajů“. Vznikly tzv. „samosprávné kraje“, stále existovaly i dřívější tzv. „územní kraje“ a nově vznikly také jakési „superkraje“ či „nadkraje“ vládou označené pojmem regiony soudržnosti.
Příslušný zákon o podpoře regionálního rozvoje (č. 248/2000 Sb.) byl od doby jeho vyhlášení v srpnu roku 2000 sedmnáctkrát novelizován a nyní od 12. března je projednávána v Poslanecké sněmovně další poměrně zásadní novelizace, spočívající ve formálním rozšíření pravomocí některých měst ve vztahu na rozdělování dotací, ale současně hlavně v dokončení procesu rušení tzv. Rad regionů soudržnosti a přenesení jejich kompetencí na stát, představovaný Ministerstvem pro místní rozvoj (aktuální ministryně Ing. Klára Dostálová). Gesce tohoto ministerstva pro nově připravovaný stavební zákon a současně pro významnou novelizaci předpisu pro regionální rozvoj soustřeďuje v rukou centrální státní moci další a další přerozdělovací pravomoci, které byly v minulosti alespoň formálně přiznány obcím, městům nebo dříve částečně i vyšším územním samosprávám.
Namísto uplatňování v EU osvědčených principů subsidiarity a decentralizace samosprávy u nás stále pokračuje proces soustředění moci co nejužšímu počtu mocných nebo dokonce všemocných. Evropská myšlenka práva na vlastní daně územních celků, doporučovaná v zájmu prosazování decentralizace moci na vnitrostátní úrovni podle Evropské charty regionální samosprávy, je u nás stále opomíjenou popelkou. Ne nadarmo se i v samotných podkladech pro jednání parlamentu na téma regionálního rozvoje objevují informace, že jsme v čerpání dotací do této oblasti jedním z nejpasivnějších členských států EU.
Jiří Kolářský, člen Rady Moravského zemského hnutí
Úvodní foto: ČSÚ (upraveno)
….co je toto zase za debilitu