Jak lépe odzbrojit toho, kdo na Moravě, zejména v Brně, brojí proti pragocentrizmu, než tím, že jej osočíte z přípravy brnocentrizmu? Obyčejná slovní hříčka, založená na podobnosti svou slov. Je sice falešná, ale na mnohé zabírá.
Brnocentrizmus ve smyslu pragocentrizmu však nemůže po opětném sjednocení Moravy nastat z toho prostého důvodu, že Brno není současně hlavním městem celého státu. Brnocentrizmus by tedy mohl nastat pouze v případě, že by se do Brna přestěhoval Parlament, vláda ČR a další ústřední orgány státní moci. O to však nikdo v Brně, ani Moravské zemské hnutí neusiluje.
Centrizmus ve smyslu státního centralizmu je stav, kdy se v daném státě v důsledku velmi nízké míry územní decentralizace státní moci soustřeďuje v hlavním městě státu příliš velká politická, ekonomická a kulturní moc. To způsobuje územní nerovnováhu v distribuci národního bohatství a ke všem dalším příležitostem demokratického státu. Důsledkem této územní nerovnováhy je nerovnoměrný rozvoj územní státu, kdy centrum vzkvétá, zatímco periferie stagnují.
Opakem tohoto nežádoucího stavu je územní decentralizace státní moci, nejlépe na přirozené velké celky, země, z nich jsou státy v Evropě historicky komponovány. Ve správním centru žádné takové země, disponujícím jen částí státní moci, však nemůže být nikdy soustředěna stejná státní moc, jak je tomu u hlavního města státu. Tím je jejich faktická moc dostatečně eliminována.
Pragocentrizmus je konkrétním projevem centralizmu v České republice. Je neblahým, ale cíleným důsledkem zavedení krajského zřízení, které decentralizaci státní moci z faktických důvodů neumožňuje, především pro miniaturnost některých krajů. Rozdrobené území dřívější Moravy a Slezska se tak stalo onou periferií, zaostávající hospodářsky nejen za centrem (Prahou), ale za celými Čechami, které jsou dnes již jen „okolím“ Prahy.
Obnovení zemského zřízení v České republice dává naději, že se tento nežádoucí stav změní. Přesun části stání moci a rozhodovacích pravomocí na zemské orgány však znamená také redukci některých centrálních úřadů, což je pochopitelným důvodem odporu centra proti obnově zemí. V této okolnosti je patrně také třeba hledat hlavní prameny varování před brnocentrizmem.
Tradiční země, existující uvnitř států, mají samozřejmě svoje tradiční centra. Některá jsou dominantní, bezkonkurenční, jakým je například Praha v Čechách. Některá jsou naopak méně dominantní, protože mají konkurenty v dalších významných centrech téže země. Příkladem druhé situace je moravský polycentrizmus.
Brno je největším městem na Moravě. Jeho pozice však není tak dominantní jako pozice Prahy v Čechách, protože má konkurenty zejména v Olomouci i ve Zlíně. Obě tato dosud krajská města, a v menší míře i Jihlava, by si i po obnovení Moravy zachovala svůj správní význam. Konkurenční vztah všech těchto velkých měst tak může být přínosný pro rovnoměrný rozvoj všech částí Moravy, nejen Brna. Brnocentrizmus tedy na Moravě nehrozí ani v rámci této země, natož pak ve smyslu pragocentrizmu.
JUDr. Jaroslav Kupka
